Zpět na úvodní stranu...
HISTORIE ANEB MALÉ DĚJINY HUSLENSKÉHO SBORU

Přehlédnout 100 let samostatného sboru není možné bez krátké zmínky o událostech, které předcházely rok 1897.
Vždyť evangelická církev v Huslenkách (Hovězí) je vlastně o 100 let starší – bereme-li v úvahu i dění, jež bezprostředně následovalo po vydání Tolerančního patentu v roce 1781. Jako v jiných obcích na Valašsku i zde se přihlašovali tajní evangelíci veřejně ke svému vyznání. Po více než 150 letech mohli vytáhnou své Bible, kancionály, postily a modlitební knihy ze skrýší beze strachu, že o ně přijdou. Mnohé rodiny ještě dosud vlastní vzácné tisky z doby před tolerancí.
Blízkost cest, po nichž přicházeli tajní kazatelé z Uher, umožňovala přežít a udržet evangelické povědomí celých rodin.
Počet přihlášených k evangelickému vyznání byl dostatečný, a přece evangelíci v Hovězí nemohli založit samostatný sbor. Pro svou chudobu se toho neodvážili.

Od vydání Tolerančního patentu většinou náleželi k evangelickému dolnímu sboru augsburského vyznání ve Vsetíně, menšina pak k reformovanému hornímu sboru. V roce 1786 si postavili svůj kostel. Známe jeho rozměry: byl dlouhý 13,07 m a široký 7,93 m. Už z dáli bylo vidět, že jej vlastní chudé společenství. Byl stavěn z přitesaných kmenů, které byly vyspárovány, uvnitř byl nahozen vápennou omítkou.

Roku 1857 si hovězští evangelíci založili kolem kostela vlastní hřbitov. Téhož roku poslal farář Gustav Winkler ze Vsetína žádost na konzistoř ve Vídni o povolení zřídit farní sbor v Hovězí, ovšem bez valného výsledku. Teprve roku 1869 doznalo volání po samostatném sboru určitý úspěch. Byla zakoupena chalupa s pozemkem na místě nynějšího kostela. Původně se měla stavět škola, ale nakonec bylo rozhodnuto postavit kostel.

Se stavbou se začalo roku 1873. Zatímco první rok byl věnován na přípravy, roku 1874 byl slavnostně položen základní kámen. Hrubá stavba trvala s přestávkami 19 let. Původní nadšení a velká obětavost byly tlumena nedostatkem prostředků z vlastních zdrojů, stavebníci byli velkou měrou závislí na podpoře.

Zdá se, že ani plány nebyly v pořádku. Jinak by se nemohlo stát, že v roce 1880 se věž rozestavěného kostela zřítila do budované stavby. Mnoho měsíců trvalo, než se stavebníci vzpamatovali ze šoku. V následujícím roce pak vyklízeli zbytky věže. Roku 1882 byly položeny nové základy pro věž, která byla dokončena roku 1885.

V letech 1886-88 se pokračovalo v hrubé stavbě. Teprve v letech 1889-90 byly postaveny sloupy v chrámové lodi a na ně navazující oblouky. V roce 1891 a 92 byla zbudována půda kostela a galerie – i když ta hotova není, původně měla být kolem celého kostela.
To však ještě nebyl závěr stavby. Vnitřek kostela byl dokončován v roce 1901, byl dotvořen oltář, usazena kazatelna, položeny podlahy a opatřeny nové lavice. V roce 1902 si sbor pořídil starší varhany, které získal od dolního vsetínského sboru. Avšak instalovány byly až roku 1913.

Starý kostel se přestal užívat od roku 1892, bohoslužby se konaly již v novém chrámu, ještě nedokončeném.
Filiální sbor (filiálka) byl právně konstituován až v roce 1892. Povolání vikáře se však protahovalo. Až v roce 1894 byl zvolen za vikáře v Hovězí G. A. Říčan. Byl potvrzen až na Velikonoce 1895. Zpočátku bydlel v soukromí, ale během roku 1895 se podařilo vybudovat farní budovu. Na její stavbu se také použilo dříví ze starého kostela, který byl téhož roku rozebrán.
Staršovstvo podalo žádost o zřízení samostatného sboru roku 1896. Byla tentokrát kladně vyřízena počátkem roku 1897 a hned poté byl prvním farářem zvolen G. A. Říčan. Byl instalován 27.8.1897.

Ve sboru působil až do roku 1933. G.A.Říčan měl velkou autoritu nejen mezi členy sboru, ale také i mezi ostatními občany. Proslul mezi jiným jako botanik, který prozkoumal místní květenu. Prožil s evangelíky v Hovězí těžké období I. světové války, začátky republiky, ale i snahy po sjednocení evangelických církví augsburského a helvétského vyznání. Na Vsetínsku a tedy i v Hovězí se unie prosazovala postupně a pomalu. Teprve za druhého faráře byla dovršena.

Václav Matoulek nastoupil ve sboru v roce 1934. I on prošel se sborem zatěžkávací zkouškou. Okupace a II. světová válka tentokrát poznamenala život sboru a jednotlivých rodin daleko více, než ta první. Sbor se ocitl v pohraničí. 
A přesto právě v tomto těžkém období sbor podniká první nákladnější opravy svého kostela (r.1940). Během války se někteří členové sboru podíleli na odboji. Mnozí z nich skončili ve vězení či koncentračním táboře, domů se již nevrátili…
Po osvobození se objevují nové naděje. Nikdo netuší, co je bude provázet, zda se potvrdí, nebo se rozplynou. Nad církví se začínají objevovat otazníky spolu s ohlašovaným rájem. Ale sbor jde dál svou cestou.
Farář a senior Václav Matoulek odchází do sboru ve Vizovicích roku 1950. Na jeho místo přichází v roce 1951 Jaroslav Staněk. Po rozdělení obce Hovězí v roce 1948 má sbor sídlo v Huslenkách.
Za nového faráře podniká sbor velké stavební úpravy svých budov. V letech 1951-53 přestavuje farní budovu na sborový dům, v roce 1955 upravuje vnitřek kostela a v roce 1963 provádí generálku celého chrámu. Pro 50. a 60. léta je příznačná velká účast na bohoslužbách a biblických hodinách. Sbor plně využíval nové prostory.
Pozdější léta jsou provázena tlakem, který zasahuje do života rodin. Sbor – původně jen zemědělský – se musí vyrovnávat s novými jevy: kolektivizací, stavební uzávěrou v Huslenkách kvůli plánované stavbě přehrady. Obraz sboru se mění.
Farář a senior Jaroslav Staněk odchází v roce 1977 na vsetínský dolní sbor. Zůstává však administrátorem do roku 1979, kdy se práce ujímá Miloslav Gregar. Závěr 70. a začátek 80. let byl ještě poznamenán snahou „vyřešit“ náboženskou otázku. Ale i v těchto letech se konalo vyučování náboženství ve školách. Každoročně byla konána i konfirmační slavnost, byť s malým počtem konfirmandů.
Ke konci 80. let je zřejmé, že se vládnoucí systém „smířil“ s existencí církve. Uznal, že v každé době zde budou občané „nábožensky založení“. V našich poměrech byly zrušeny plány na vybudování vodárenské nádrže v Huslenkách. Ze sboru již neodchází tolik mladých lidí, jak tomu bylo dříve.

Také sbor přijal se zadostiučiněním změnu, kterou přinesl rok 1989. Najednou má církev a sbor velkou svobodu. Ani ji neumíme využít! S proměnami se potkáváme na každém kroku. Je patrný jiný vztah představitelů obce a státu k církvi. V podstatě záleží jen na sboru, jak využije nové možnosti. Bylo obnoveno v plné šíři vyučování náboženství ve školách. Církev dokonce může uzavírat sňatky svých členů. O majetku sboru nikdo nepochybuje.

Na jedno však ve svých úvahách zapomínáme: nepotvrdilo se, že svobodu využijí ti, kteří ze sboru odešli – ať již pod nátlakem, či dobrovolně. To je změna, která se neuskutečnila. Společnost je více „světská“, než jsme se domnívalí. 
„Pole je tento svět“.

Malé dějiny sboru sepsal PhDr. Miloslav Gregar

Stránky si právě čtou 3 lidé.
Warning: fread() [function.fread]: Length parameter must be greater than 0 in /home/www/huslenky.cz/subdomeny/cce/pocet.php on line 16
| Celkem přístupů: 0 | Přístupů dnes: 4 |Celkem hitů: 456 260

Design, code & technická správa webu: © 2017