ThDr. Jaroslav B. Staněk  * 14.6.1925   † 15.6.1998

V prosinci 1950 byl staršovstvem zvolen za kandidáta na huslenského faráře brněnský vikář Jaroslav Staněk. Volba nového faráře pak proběhla ve shromáždění 22.7.1951, kdy byl jednohlasně zvolen za třetího faráře huslenského sboru. Jaroslav Staněk se narodil 14.6.1925 v Ondrašové u Liptovského Mikuláše. V letech 1944 – 1945 působil jako diakon v Kloboukách u Brna, pak studoval bohosloví v Praze (do roku 1948) a v Edinburgu (1949). V prosinci 1950 byl staršovstvem zvolen za kandidáta na huslenského faráře brněnský vikář Jaroslav Staněk. Volba nového faráře pak proběhla ve shromáždění 22.7.1951, kdy byl jednohlasně zvolen za třetího faráře huslenského sboru. Do konce roku 1950 byl vikářem v Brně, pak působil v Huslenkách – nejprve jako vikář, po farářské zkoušce v dubnu roku 1951 jako farář – a to až do roku 1977, kdy odchází do Vsetína jako farář dolního sboru. V letech 1977 – 1989 se stal seniorem Východomoravského seniorátu. V roce 1993 odešel do důchodu, ale stále neúnavně pracoval a kázal po okolních sborech. Zahynul tragicky 15.6.1998 na následky zranění , která utrpěl při dopravním neštěstí na železničním přejezdu v Huslenkách nedaleko kostela, kde dlouhých 27 let působil. Jaroslav Staněk kromě práce sborové také působil odborně v oblasti teologie Nového Zákona – vypracoval komentáře k pastorálním epištolám. V roce 1980 promoval na Komenského bohoslovecké fakultě. V roce 1951 uzavřel sňatek s Olgou Bolzanovou, s níž měl tři dcery : Reginu (1955), Ester a Noemi (1958). Kromě náročné činnosti stavební (sbor přestavoval faru) znesnadňovala jeho život ve sboru počínající represe komunistického režimu (po jeho odmítnutí podílet se na činnosti přípravného výboru JZD byl povolán na dva roky vojny – během doby jeho nepřítomnosti suplovala jeho činnost manželka Olga). Tradiční život vesnice byl postupně rozbit.To samozřejmě postihovalo i sbor. Účast na bohoslužbách i biblických hodinách začalo postupně klesat – i když zvolna a mírně. „Mnoho členů sboru muselo jít za prací do průmyslu. Setkání se sekulárním prostředím ovlivnilo jejich myšlení i životní styl. S kolektivizací spojená ideologie komunismu způsobila vážné trhliny jak v rodinném tak i sborovém společenství. Řada rodin se sboru odcizila. Avšak rodiče nepřestávali posílat své děti do nedělní besídky, na vyučování náboženství, ke konfirmaci,“vzpomínal Staněk. V tomto období se ještě důsledky této ateizace neprojevují tak masivně jako v pozdějších letech. Kořen velkého odlivu, k němuž došlo během hlavně 80. let je ale nutno hledat již zde. „Tak se dlouhá a nesnadná doba těžce podepsala na tradičním náboženství, “ hodnotil později Staněk.